2010

Navigace

PRVNÍ OTEVŘENÍ

Do Luftovy zahrady - takzvané "Luftovky" - se v den jejího prvního otevření vypravilo přes 300 Plzeňanů, a to i přes nepřízeň deštivého a studeného počasí. Mezi prvními návštěvníky byly kromě jednotlivců i organizované skupiny, jako např. členové Botanické společnosti, skauti, cykloturisté a dalši. Návštěvní kniha se v první den zaplnila 195-ti zápisy a všech 250 připravených informačních letáků o zahradě bylo do posledního kusu rozebráno. Elektronická forma informačního letáku (troj-skládačka A4) je k dispozici ke stažení na následujícím odkazu:

Návštěvníci měli možnost se kromě individuální procházky účastnit i na pravidelných komentovaných prohlídkách, které odborně vedl Ing. Petr Kuták z Oddělení urbanistické zeleně Správy veřejného statku města Plzně. Dozvědět se tak mohli podrobnosti z historie zahrady, stejně jako řadu dendrologických zajímavostí demonstrovaných na zdejší sbírceletitých exotických dřevin.

z prvního otevření Luftovky pro veřejnost dne 5. května 2010   z prvního otevření Luftovky pro veřejnost dne 5.5. 2010

 

OTEVÍRACÍ DOBA

Luftova zahrada bude pro veřejnost i nadále otevírána jen každou první středu v měsíci. V případě zájmu prohlídky i v jiné dny je možné tuto sjednat individuálně na telefonu +420 725 787 704 nebo na emailu kutak@plzen.eu

 

PŘEHLED OTEVÍRACÍ DOBY
duben až říjen9:00 18:00 hod.

středy v roce 2010:

2. června, 7. července, 4. srpna, 1. září, 6. října  

listopad až březen10:00 16:00

středy v roce 2010:

3. listopad, 1. prosinec

 

 

 

 

 

 

HISTORIE ZAHRADY

Prvotní zahradu vybudovali už v letech 1886 – 1909 manželé Vilém a Juliana Burgerovi.Součástí zahrady byly už tehdy dva zahradní domky a rybníčky, které manželé využívali k chovu ryb; od toho pak užívané označení místa jako „Rybárna“. Klíčový okamžik nastal v roce 1912, kdy vdova Burgerová odkázala zahradu s domkem svému synovci - JuDr. Vilému Luftovi, ke kterému přilnula po smrti vlastního syna a který začal zahradu velkolepě komponovat jako svou soukromou, rezidenční zahradu. Zahradě dominovaly dva rybníky s dřevěným, osmibokým altánem s glazovanými střešními taškami, dále sochařská výzdoba od plzeňského sochaře Otokara Waltra a množství vysazených exotických dřevin. Vilém až do svého skonu velmi trpce nesl fakt, že mu stavební úřad vytrvale odmítal vydat stavební povolení pro vilu, která měla význam zahrady dovršit.


pohled přes rybníček k zahradnímu domkuPo Vilémově smrti roku 1920 zdědila zahradu Vilémova jediná dcera Helena. Avšak i Helena o pár let později zemřela jako mladá, neprovdaná dívka a majetek rodiny včetně zahrady přešel na Marii Luftovou (rozenou Dlauhou), vdovu po Vilémovi a Heleninu matku. Marie Luftová se ze ztráty svých nejbližších už nikdy zcela nevzpamatovala a až do své smrti chodila oděná jen do černé barvy. Před světem se často schovávala právě do zahrady, jejíž krášlení jí bylo po dlouhou dobu jedinou útěchou. Nešťastné události však uvolnily napnuté vztahy s rodinu Vilémova bratra Stanislava Lufta, který pravděpodobně celý život žárlil na úspěšnějšího bratra Viléma, jemuž rodiče umožnili vystudovat práva a nastartovat mu tím slušnou kariéru. Stanislav tedy až nyní začal využívat zahradní rybníky jako mezisklad ryb pro svůj vyhlášený obchod ve městě „Ryby Luft“.


Když chtěla na stará kolena Marie Luftová zahradu darovat svým příbuzným, narazila na snahu Československého státu, který chtěl získat cenné pozemky pro účely zřízení veřejného parku s přírodní rezervací. Pod hrozbou vyvlastnění Marie zahradu r. 1959 státu prodala.
Ve vlastnictví státu začala zahrada pustnout. Dočasně ji využíval Dům dětí a mládeže pro pěstitelské účely, později pak Zahrádkářský svaz. Tehdejší nevšímavost vůči zahradě jí však paradoxně zachránila pro dnešek, neboť původní koncepce zahrady nebyla žádnými výraznějšími zásahy zásadně porušena. Od r. 1991 je Luftova zahrada v majetku města Plzně.


Zahrada byla „znovuobjevena“ v roce 1996 a od té doby probíhá postupná obnova s ohledem na finanční možnosti města Plzně. V květnu 2010 se poprvé otevřela široké veřejnosti. Správcem zahrady je příspěvková organizace města Správa veřejného statku města Plzně (SVSMP).

 

OBNOVA ZAHRADY

Luftovka byla na podzim roku 1996 znovuobjevena tak trochu náhodou. Na město bylo totiž adresováno několik stížností vlastníků okolních nemovistostí, kterým vadilo neudržované oplocení, popadané stromy či zdržování bezdomovců. Zahradu proto svěřilo město do správy příspěvkové organizace Správy Veřejného statku města Plzně, která dostala za úkol zřídit nápravu.

V letech 1996 až 98 tak došlo k vyřezání náletových dřevin, poškozených a odumřelých dřevin. Odklizeny byly odpadky, skládky a jiné navážky. Bylo obnoveno oplocení, mlatové cesty, dva zahradní domky byly opraveny a dostaly nové střechy. Byly provedeny opravy hrází a výpustí obou rybníků. Následné vegetační úpravy zajistily obnovení trávníků, obnovení původního stříhaného habrového plotu po obvodu části pozemku, výsadbu nových dřevin a protierozní opatření. Od roku 1998 zajišťuje SVSMP pravidelnou a systematickou údržbu zahrady.

V roce 2002 byl na SVSMP zpracován ideový plán obnovy Luftovy zahrady. Na provedení tohoto záměru se však nikdy nenašel dostatek finančních prostředků, a proto se i v současné době starost o zahradu omezuje jen na běžnou údržbu.

 

SOUČASNÝ STAV

Současná Luftova zahrada je kompletně oplocena. Její součástí jsou dva zahradní domky o půdorysech 6x8 m a 4x9 m, z nichž jeden slouží jako moštárna pro veřenost. Z původní koncepce zahrady se dochovaly dva rybníčky s droubnou vodotečí, zbytky sochařské výzdoby a zahradní keramiky, a v neposlední řadě množství dřevin - dnes již letitých a rozměrných. Z nejvýznamějších jmenujme 5 ks sloupovitých dubů na hrázi, cypřišky, rhododendrony, tisy a tsugy. Nově byly výsadby doplněny o další vzácné či exotické dřeviny, jako např. panašovaný liliovník, parócie persická, muchovník či široký sortiment okrasných buků. Na pozemku se nachází i jedno romantické zákoutí v podobě malého lomečku (dnes ohniště). Podle historických pramenů se přesně v tomto místě chystal Vilém Luft postavit svoji vilu (bez povolení tehdy začal "na černo" budování základů předpokládané rezidence).

Zahrada je v současné době využívána zejména jako zázemí správy městské zeleně (SVSMP), rybníky slouží k pěstování ryb pro potřeby města (např. do Mlýnské strouhy, Lobezkého parku). Jen občasně se zde dosud konaly na vyžádání různé akce, jako botanické a dendrologické exkurze, ekologická výchova pro žáky škol, akce plzeňských skautů, svatby, společenská setkání a samozřejmě moštování.

Specifické vlhké prostředí zahrady je živnou půdou pro mokřadní a vlhkomilnou vegetaci, řadu vodních a obojživelných živočichů (žáby, užovka podplamatá), ptáků (ledňáček, volavka, zpěvné ptactvo, bažant) a savců (veverky, liška, lasička).

vlhkomilné společenství devětsilu   jarní kvetení 2010


VÝZNAM ZAHRADY PRO SOUČASNOST

  • cenný a zřejmě ojedinělý příklad zahradního umění z období První republiky v plzeňském regionu, kuriozita "rezidenční zahrady" bez "rezidence"
  • poklidná přírodní partie bohatá na vodu, mokřadní a vlhkomilnou vegetaci, obojživelníky, ptáky i savce
  • množství letitých exotických dřevin velkých rozměrů, z dendrologického pohledu má zahrada sbírkový charakter
  • zahrada nese statut ochrany životního prostředí - významný krajinný prvek (VKP), je součástí regionálního biokoridoru územního systému ekologické stability (ÚSES) a od roku 2009 běží řízení o jejím prohlášení za kulturní památku

KUDY DO LUFTOVKY

Luftova zahrada se nachází hned vpravo za Tyršovým mostem v Plzni - Doudlevcích nad pravým břehem řeky Radbuzy. Je umístěna od Hruškovy meditační zahrady naproti přes silnici . Dostupná je z blízké zastávky MHD „Tyršův most“ (bus č. 30 či 32, trolejbus č. 14).

torzo Rusalky od Otokara Waltera   jeden ze zahradních domků z konce 19. století

Luftovka v zimě   vázy z dílny plzeňského sochaře Otokara Waltera

Informace o GDPR

 

Oficiální stránky města Plzně

 

Novinky na E-mail

1093

Město Plzeň